Pavouci ve flašce

Tak nám, pane Švejku,  schválili strašnej státní rozpočet. A paní Müllerová, kterej? Já znám ten z r. 2009 a ten byl takovej, že už horší snad být nemůže.

No, tenhle onlookerův článek mám už týden. není tedy onlookerova vina, že není tak úplně aktuální...

nám píše Onlooker.

 

Proč bychom se netěšili

 

Vlastně spíše – proč bychom se nesmáli, když nám Pánbůh novináře a politiky naděliti ráčil. Stačí se podívat do sobotních novin MFD ze 3/10 a doplňovat mezi řádky.

 

Nedávné oznámení, že Washington ustupuje od plánu vystavět v Brdech protiraketový

Radar, si značná část české veřejnosti vyložila jako potupný americký ústupek Moskvě.

... kdežto značnější část české veřejnosti po chápe jako snahu po zmírňování mezinárodního napětí.

Skutečností pak je to,, že prostě nová americká vláda podporuje jiné uskupení vojenskoprůmyslového komplexu a firmy produkující radary v něm nemají až takové zastoupení.

 

 

 

 

I za vlády KSČ jsme měli politické zřízení, i když na něj obyčejní lidé neměli vliv. Řízení státu se peklo ve stranických sekretariátech a kromě historicky osvědčených starosoudruhů se do vyšších pater politiky mohl dostat mladosoudruh jen za určitých podmínek.

Buď byl ze starosoudružské rodiny nebo se již při aktivitách ve svazu mládeže prezentoval jako tvárný, stranické větry vnímající, výřečný kádr, ovšem viditelně  se držící stranické linie.

Pak pro vykročení mladosoudruha do vyšších pater stranické hierarchie bylo nutné vzdělání, VUML byl jen pro stranický plebs.

Osvědčený kádr musel vystudovat buď Vysokou školu ekonomickou nebo Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Stranické kádry v technických oborech se na svoji kariéru připravovaly na vysokých školách v spřátelených zemích.

Opravdu to bylo na události bohatých čtrnáct dní, ještě, že jsou ty velikonoce a něco si vykoledujeme sami. Spoléhat se na to, jakou koledu nám dají naši (a i zahraniční politici), to bychom dopadli.

Za Topolánka se prý ODS rozkročila ....  asi ano, ale tak, že ji kloužou nohy.

 

Před volbami v r. 2006 ODS vyhlásila slavnostně Smlouvu s voliči.  Po volbách už o ní moc nemluvili, maximálně jejich špičkoví politici prohodili, že jim splnění  slibů vládnutí v koalici neumožňuje.

 

Volby tehdy skončily poměrem levice – pravice: 100 ku 100.  Po počátečním naznačování, že jejich stovka platí víc, si ověřili, že při hlasování o důvěře to platit nebude a tak si při druhém pokusu o sestavení vlády potřebné dva hlasy přetáhli ze zvolených poslanců sociálních demokratů. Jednak takový postup není příliš demokratický (u nás se nevolí jmenovitě kandidáti, ale pod programem strany je soupis kandidátů a procento voličů, volících program, určí, kolik kandidátů do sněmovny projde) a jednak dodnes není zřejmé, co vedlo dva zmíněné přeběhlíky ke změně politického názoru. Pravděpodobně to bylo přesvědčovací umění soukromého Topolánkova poradce Dalíka (později nám podobný přesvědčovatel -  prostší poslanec za ODS Morava – vysvětlil, že se používá positivní a negativní motivace – což se dá číst jako:  když na tebe nic nevíme, tak slíbíme cukr,  případně když víme, tak na tebe máme bič).

Tato slova asi budou svítit v úterý 24. března v Poslanecké sněmovně. A jestli dopadne vše tak, jak připustí velký kombinátor na Hradě, pak bude ze sněmovny vítězně odcházet Paroubek.

 

Ale ten by u sebe potřeboval  odvážného posla špatných zpráv (kteří se, bohužel, vydávají katovi).  Paroubek je od dob Zemana politikem (bezskrupulózním) , který široko daleko převyšuje ty ostatní kolem sebe.  Ovšem jestli začne vidět sebe jako ztělesnění strany (a ty náznaky tu jsou), způsobí znechucení těch voličů, kteří až dosud vidí sociálně-demokratické ideály v kontrastu k klientelistickému jednání ODS.

Politik se může ztotožnit se stranou, ale nesmí stranu ztotožnit se sebou! A sociálně demokratická strana potřebuje i voliče ze středních vrstev, kteří jsou světaznalejší a kritičtější.

A jeden z pólů se v době Gorbačova sesypal.  Nikdo by se nezlobil kdyby to tak zůstalo, ale to by se ten zbývající pól musel chovat poctivěji.  Stalo se to?  Jak víme, nestalo. Moc mu stoupla do hlavy a začal si myslet, že je pánem světa navždy.  Podařilo se mu sérií revolucí odtrhnout řadu sovětských republik a dostat je pod svůj vliv (především Pobaltí) nebo navést  diktátorské vedení bývalých asijských socialistických republik na cestu nezávislosti, podporované slibem zbohatnutí prodejem ropy a plynu. Jako zatím poslední krok se podařilo vymanit z vlivu Ruska Ukrajinu a Gruzii. Ale – finanční podpora už vysychala a že jde o režimy nepevné, bylo jasné i americkým evropským spojencům. A tak jejich přivinutí do náruče NATO se zatím nekoná, protože Evropa i Amerika na další podporu už nemá dost financí.

Lisabonská smlouva

 

LS je složitá a těžko srozumitelná. Hlavním argumentem pro je asi nezpochybnitelný fakt, že usnadní řízení konglomerátu evropských států, zvláště při dalším rozšiřování jejich počtu.

• Je-li takové rozšiřování o politicky i ekonomicky nevyrovnané státy účelné, je ovšem  jedna z otázek.

Je asi zřejmé, že takové usnadněné řízení bude prospěšné hlavně velkým evropským státům, protože přes garance (spolurozhodování evropského parlamentu,  dvojí hlasovací většina v Radě) při „demokratickém" rozhodování kvalifikovanou většinou budou mít velké státy větší vliv a malé státy ztratí možnost svého  automatického vetování.

tady

 

 

ODS má po sjezdu. Je otázka, po čem bude mít po dalších volbách.

Přímý přenos celého sjezdu asi měl být prezentací demokratičnosti a otevřenosti, je však otázkou, jaký efekt to bude mít na mínění lidu.

byli příčinou pádu Libušiny moci.  Bém a Tlustý budou příčinou pádu moci Topolánkovy.

 

Je zajímavé, jak ODS spěje k pohromě. Z principu se vždy na každou (nota bene vládnoucí) stranu nalepují prospěcháři.  Pokud ODS svým programem spíše vyhovuje sféře podnikatelské, je zřejmé, že se na ni nalepují velkoprospěcháři. Pokud se ovšem aféry provalují, musí mít strana aktivní samočisticí mechanismus, jinak ohrožuje svou existenci (i když v našich podmínkách jsou taková riziková ohrožující období jen občasná – ve volebních údobích).

Topolánek o idejích ODS

--- výňatky z projevu na ideové konferenci ODS dne 26.4.2008 ---

...

Potřebujeme se na chvíli odstřihnout od každodenních politických zápasů. S opozicí, v koalici, i uvnitř ODS. Ujistit se, zda jdeme pořád po modré, vítězné, správné cestě, jestli na konci zužující se soutěsky koaličního vládnutí vidíme světlo, osvětlující naše naplněné cíle. Ale také zvednout oči trochu výš, nad běžné starosti, vyletět z těsné soutěsky k modré obloze, nenatřásat si pyšně, samolibě a útočně naše modrá peříčka (na to bude prostor na kongresu), odvážně plánovat budoucnost a hlavně, nebát se té odvahy.

Tak na kongresu, kde to bude veřejné, se budou natřásat, nedůvěrné ideové konferenci se budou ujišťovat.

..............

V demokratickém státě by odpověď zněla: Samozřejmě ano a bylo by to doprovázeno pozdvižením obočí nad nejapnou otázkou. Při pohledu do ciziny (západní) můžeme najít řadu případů, kdy k tomu došlo (Velká Británie, Švédsko, Španělsko, Itálie,...).

Překlep? Ano, ale úmyslný.

Vláda evidentně spěchá s uzavřením dohody o vybudování US radaru v Brdech. Dokonce se zdá, že toto jednání probíhá zcela nezávisle na jednání s polskou vládou o vybudování protiraketové základny. Jako kdyby se potvrzovaly úvahy, že nejde až tak o komplex zařízení na eliminaci raketového útoku z Iránu, ale o důležitý doplněk radiotechnického sledování prostoru nad Ruskou federací. Takže radar je důležitý, ne antirakety.

A jako fingovaný útok na polskou rozhlasovou stanici v Gliwicích odstartoval 2. světovou válku, mohl by fingovaný útok na brdskou radarovou základnu odstartovat něco možná ještě hrůznějšího.

Tak nějak lze shrnout řadu článků a stanovisek příznivců opakované volby Václava Klause za presidenta. Osobně bych se vsadil, že zvolen bude opět Klaus (i když bych tuto sázku rád prohrál). Ovšem naši politici nemohou překročit svůj stín a obava, že by na český politický a zahnojený dvoreček zavanul čerstvý vítr ne z hor, ale ze světa, asi převládne.

Historie se prý neopakuje, ale lidé dělají stejné chyby. Tak jako v r. 1997 i nyní vláda ODS zemi rozhádala a rozdráždila.

Jsme v EU, ale nelíbí se nám, když bychom měli slaďovat  své zájmy se zájmy našich partnerů. Tak, jak ochotně ODS sjednala rozdělení Česko-Slovenska, abychom se nemuseli dohadovat, se nyní naopak staví proti  nutnosti dohadování v EU a vzdychá po možnosti uplatňování veta při rozhodování v EU.